Gen 32 | CzeCSP | STEP | Když Lában vstal časně ráno, políbil své vnuky a své dcery a požehnal jim. Pak Lában odešel a navrátil se do svého bydliště.

Genesis 32

Jákob se bojí Ezaua

1 Když Lában vstal časně ráno, políbil své ^{▼▼Pozn. 54 v tabulce na str. 1499}vnuky a své dcery a požehnal jim. Pak Lában ^{▼▼Pozn. 65 v tabulce na str. 1499}odešel a navrátil se do svého bydliště. ^{▼▼h.: místa; 18,33} 2 I Jákob šel svou cestou. Tu se s ním potkali Boží ^{▼▼Pozn. 77 v tabulce na str. 1499}andělé. ^{▼▼[spojení „Boží andělé“ (pl.) se vyskytuje ve StS pouze v 28,12 a zde; (srv. 19,1.15; He 1,6)]} 3 Když je spatřil, Jákob řekl: To je tábor Boží! A pojmenoval ono místo Machanajim. ^{▼▼[tzn. Dva ()tábory (mínil Boží a Jákobův?)]}

4 Jákob poslal ^{▼▼Pozn. 81 v tabulce na str. 1499}před sebou posly ke svému bratru Ezauovi do země Seíru ^{▼▼14,6; 33,14; 36,8} na edómské území ^{▼▼h.: pole; srv. Nu 21,20; 1S 6,1} 5 a přikázal jim: Toto ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}řekněte mému pánu Ezauovi: Toto ^{▼▼Pozn. 51 v tabulce na str. 1499}vzkazuje tvůj otrok Jákob: Byl jsem hostem u Lábana a prodléval jsem tam až dosud. 6 Mám voly a osly, ovce, otroky a otrokyně. Posílám posly, abych to oznámil svému pánu a nalezl milost ^{▼▼30,27; 33,8} ve tvých očích. 7 Poslové se vrátili k Jákobovi se ^{▼▼Pozn. 51 v tabulce na str. 1499}slovy: Přišli jsme k tvému bratru Ezauovi, a již ti jde naproti se čtyřmi sty ^{▼▼33,1; srv. 1S 22,2} mužů. 8 Jákob dostal velký strach ^{▼▼28,17; 42,35} a bylo mu úzko. ^{▼▼1S 30,6} I rozdělil lid, který byl s ním, i brav, skot a velbloudy do dvou táborů, 9 neboť si řekl: Když Ezau přijde k jednomu táboru a pobije ho, zbylý tábor bude moci uniknout. ^{▼▼2S 15,14; 2Pa 20,24; Neh 1,2; n.: ()vyváznout; 2Kr 19,30; Iz 4,2; 10,20}

10 Pak Jákob řekl: ^{▼▼[první Jákobova zaznamenaná modlitba po odejití z Bételu]} Bože ^{▼▼28,13; //31,42} mého otce Abrahama a Bože mého otce Izáka, Hospodine, který jsi mi řekl: Navrať ^{▼▼28,15; //31,3} se do své země, do svého rodiště a prokáži ti dobro. 11 ^{▼▼perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]}Nejsem hoden ^{▼▼h.: Jsem příliš malý (/ bezvýznamný) vůči …} všeho ^{▼▼určeno (členem, zájmenným suffixem, vazbou)}milosrdenství a veškeré ^{▼▼určeno (členem, zájmenným suffixem, vazbou)}věrnosti, ^{▼▼h.: pravdy} jež jsi svému otroku ^{▼▼Pozn. 90 v tabulce na str. 1499}prokázal. Vždyť s ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}holí jsem přešel tento Jordán a teď mám ^{▼▼h.: jsem se rozmohl ve …} dva tábory. 12 Vysvoboď ^{▼▼1S 12,10; Ž 7,2} mě ^{▼▼imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]}prosím z ruky mého bratra, z ruky Ezaua, neboť se ho bojím, aby nepřišel a nezabil mne, matku nad ^{▼▼n.: se; Oz 10,14; n. (LXX): i matku …} syny. 13 Vždyť ty jsi řekl: ^{▼▼[pro dovolávání se Božího výroku v modlitbě srv. Ex 32,13; 2Pa 6,16; Neh 1,8n]} ^{▼▼infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]}Určitě ti prokáži dobro a učiním tvé potomstvo jako mořský písek, ^▼▼22,17 který pro množství nemůže být spočítán. ^▼▼16,10

14 Onu noc tam zůstal a pak vybral z toho, co měl s ^{▼▼Pozn. 68 v tabulce na str. 1499}sebou, dar ^{▼▼h. minḥâ v této souvislosti může zn. tribut odevzdávaný pánu jako výraz poddanosti (srv. v. 5); 2S 8,2; 2Pa 17,11} pro svého bratra Ezaua: 15 Dvě stě koz a dvacet kozlů, dvě stě ovcí a dvacet beranů, 16 třicet velbloudic se sajícími ^{▼▼jméno nebo sloveso má navíc zájmenný sufix (svůj, jeho, … / sobě, jemu, …)}mláďaty, čtyřicet krav a deset býků, dvacet oslic a deset oslů. 17 A ⌈každé stádo⌉ ^{▼▼h.: stádo a stádo} zvlášť předal do ^{▼▼sg., jednotné číslo (singulár)}rukou svých otroků a řekl jim: ^{▼▼h.: svým otrokům} Jděte ^{▼▼Pozn. 81 v tabulce na str. 1499}přede mnou a ^{▼▼imperfektum (aktuál, cosi jako „aktualizující slovesný čas“); [označován zvláště imperativ tvořený v h. zvláště imperfektem (Jr 1,7.21)]}ponechte odstup mezi ⌈jednotlivými stády.⌉ ^{▼▼h.: stádem a mezi stádem.} 18 A prvnímu přikázal: Až se s tebou setká můj bratr Ezau a zeptá se tě, čí jsi, kam jdeš a čí jsou ta zvířata ^{▼▼Pozn. 81 v tabulce na str. 1499}před tebou, 19 ^{▼▼Pozn. 51 v tabulce na str. 1499}odpovíš: Patří tvému otroku Jákobovi; je to dar ^{▼▼v. 14p} poslaný mému pánu Ezauovi. A hle, také on jde za námi. 20 Přikázal také druhému i třetímu a všem, kdo šli za stády: Takovým ^{▼▼Pozn. 58 v tabulce na str. 1499}způsobem budete mluvit s Ezauem, až ho potkáte. 21 A ještě řeknete: Hle, tvůj otrok Jákob jde za námi, protože si řekl: ^{▼▼kohorativ}Usmířím ^{▼▼srv. Ex 30,10; 2S 21,3} ^{▼▼Pozn. 81 v tabulce na str. 1499}ho darem, ^{▼▼srv. 1S 25,17—35; Př 21,14; ::6,35} který půjde ^{▼▼Pozn. 81 v tabulce na str. 1499}přede mnou, a potom uvidím jeho tvář; snad ⌈mne milostivě přijme.⌉ ^{▼▼h.: pozvedne mou tvář.(19,21; Dt 28,30; 1S 25,35)} 22 Dar ⌈ho tedy předcházel,⌉ ^{▼▼h.: přecházel … nad jeho tváří,} zatímco on tuto noc zůstal ^{▼▼v. 14; h.: přenocoval; 28,11; 31,54} v táboře.

23 Té noci vstal, vzal své dvě ženy a své dvě služky i svých jedenáct chlapců a přešel brod ^{▼▼[Není–li vysoký stav vody, lze Jabok (Dt 2,37; 3.16; Joz 12,2) přebrodit na mnoha místech; poloha tohoto brodu není dnes známa.]} v Jaboku. ^{▼▼Nu 21,24; Sd 11,22; [dnešní Nahr ez–Zerqa, východní přítok Jordánu asi 30 km sev. od Mrtvého moře]; [Tak jak je časté v h. vyprávění, nejdříve je uveden souhrn a pak (v. 24) následuje podrobnější popis.]} 24 Vzal je a převedl je přes potok a převedl všechno, co měl.

Jákobův zápas s andělem

Pak Jákob zůstal sám a zápasil ^{▼▼v. 26†; [použitím neobvyklého slova wajjē’āḇēq, ve kterém pro Hebrejce zaznívá jak jméno Jákob, tak i Jabok, je v mysli posluchače spojeno jméno místa s člověkem, který tam prožil něco významného]} s ním nějaký muž až do ^{▼▼Pozn. 88 v tabulce na str. 1499}východu jitřenky. 26 Když viděl, že ho nepřemůže, udeřil ho do kyčelního kloubu, a Jákobovi se vykloubil kyčelní kloub, když s ním zápasil. 27 Pak muž řekl: Pusť mě, neboť ^{▼▼Pozn. 88 v tabulce na str. 1499}vyšla jitřenka. Jákob ^{▼▼Pozn. 51 v tabulce na str. 1499}odpověděl: Nepustím tě, pokud mi ^{▼▼n.: mne} nepožehnáš. 28 I řekl mu: Jaké je tvé jméno? ^{▼▼Pozn. 51 v tabulce na str. 1499}Odpověděl: Jákob. 29 Nato řekl: Tvé jméno již nebude ^{▼▼h.: se nebude říkat} Jákob, ale Izrael. ^{▼▼[tzn. Bojuje Bůh (/ Bude knížetem s Bohem)]} Protože jsi zápasil ^{▼▼jiný h. výraz nežli v. 25; Oz 12,4n} s Bohem i s ^{▼▼Pozn. 66 v tabulce na str. 1499}lidmi a obstál ^{▼▼n.: přemohl jsi; Oz 12,5} jsi. 30 Jákob se ještě vyptával: Oznam mi ^{▼▼imperativ zesílený částicí ná [Jr 5,21]}prosím své jméno. On řekl: ^{▼▼Pozn. 74 v tabulce na str. 1499}Nač to, že se vyptáváš na mé jméno? A požehnal mu ^{▼▼n.: ho} tam. 31 Jákob to místo pojmenoval Peníel, ^{▼▼[tzn. Tvář Boží]} neboť řekl: Viděl jsem Boha tváří v tvář a můj ^{▼▼Pozn. 78 v tabulce na str. 1499}život byl ^{▼▼n.: zůstal ušetřen; [byl rozšířen názor, že člověk nemůže vidět Boha a zůstat naživu (srv. Ex 19,21; 24,10; Sd 6,11.22); ale zde Jákob mohl mínit vyslyšení své modlitby o záchranu (v. 11nn)]} zachráněn.

32 Vycházelo mu slunce, když procházel ^{▼▼n.: minul} Penúel; ^{▼▼h. varianta jména Peníel} ale byl kulhavý kvůli své kyčli. 33 Proto synové Izraelovi až dodnes nejedí šlachu, ^{▼▼h.: + (u) sedacího nervu (h. nāšeh — jen 2× v 32,33)} která je nad kyčelním kloubem, protože udeřil Jákoba do kyčelního kloubu, do té šlachy.